Rozprávky o životě

Neumřel jsem, nevyhořel jsem, cestoval jsem.

Ačkoliv je název poněkud zavádějící, doufám, že následující řádky vše osvětlí. Nejedná se totiž o to, že bych do jednoho spotu nějakým způsobem spojoval obě části nadpisu. Nejprve se budu věnovat Slovenkám a pak psům. A ne, že si to vyložíte nějak jinak, než to je myšleno. A nebo naopak. Nejprve se zmíním o psech a pak až o Slovenkách.

K tomuto jsem byl donucen. Leckdo by mohl namítnout, že jsem mohl odmítnout. Bohužel bych potom musel poslouchat všelijaké řeči, že jsem něco sabotoval a tak podobně. A to se mi nechce. Takže když mi přišla pobídka od Koštěte...teda od Kotěte, tak jsme nemohl odolat a tady máte seznam čtyř vzpomínek, které jsou nějakým způsobem důležité. Nikoliv nejdůležitější, protože něco sem prostě nepatří.

Nudíte se? Nemáte co dělat a přemýšlíte, že půjdete pracovat na zahrádku? Serte na to a jděte přivítat jaro. Tato činnost spolehlivě vzpruží vaši unavenou mysl a unaví váš nevyužívaný organismus. Pokud možno si ještě den předem zajděte do hospody, abyste provedli nezbytný trénink.
V hospodě se můžete bavit spoustou činností. Třeba alternativním slovním fotbalem. Kde jinde na sebe můžou navázat Mickey Mouse, Goebbels a Goebellsova mrtvá rodina. Případně výšková budova a blitíčko? Samozřejmě musíte dodržovat několik pravidel, například tři slova pod par, trojslabičné slovo jen ve chvíli, kdy máte fullhouse a pravidlo dobré, zlé a zajímavé osobnosti.
Pokud vás hra začne nudit (což nepředpokládám), sežeňte si někoho s pastelkou na oči (nebo jak se ta bláznivina jmenuje). Pokud jsou na ní barvy dvě, je to ještě lepší, protože pak si můžete po obličejích malovat zábavnější věci. Třeba další pár očí, případně čtverečky nebo kly. A jestli vás nechytí ani tohle, tak jste suchaři.

Když chcete vítat jaro, je důležité, aby nebylo jaro. Vlastně je to podmínkou. Dál musíte sehnat nejrůznorodější společnost. Doporučuji Bečvanku, akvabelu, sestru, kočátko, herečku, dřevohryza, plavčíka, právníka, tělocvikáře a archiváře. Přidejte k tomu jeden sud, něco tvrdého alkoholu, 60 let starou funkční vzduchovku s náboji a o zábavu máte postaráno. Nikdo nedojde úhony a všichni končí hru "tref tu petku na kterou stěží dohlídnu" zdrávi a s počtem orgánů jako na začátku. Pokud někdo skončí s větším počtem orgánů než na začátku, stává se vítězem automaticky.
Až skončíte střelecké intermezzo, můžete se snovat masu a koordinovanému pití. Během toho si stihněte zabrat tu nejširší postel a máte vystaráno. Během pití se samozřejmě můžete věnovat rozličným činnostem, které se tak běžně činí. Například můžete založit chlapeckou kapelu. Takové české Boyzone. Uznávám, že složení dvě sekery a srp asi nikdy nebudou zrovna mainstream, přesto byste to měli zkusit. Sólo na srp je totiž nezapomenutelným zážitkem pro všechny. Pak se dvakrát podívejte na hodinky. Poprvé, abyste zjistili, že je půl dvanácté a že musíte vypít ještě spoustu piva. Podruhé kolem třetí hodiny ráno. To už bude sud vypitý, vy se budete pokoušet usnout a nějak vám v tom jisté osoby budou bránit. Třebas i násilím.

Druhý den ráno se zhrozte nad všudypřítomným bordelem. Nenadávejte dlouho a ukliďte ho. Pak se jeďte podívat na fotky a NERVĚTE se s vesničankami. Protože se na vesnici musí pracovat, jsou silnější než vy a bude vás to bolet (případně získáte několik originálních vpichů nehty pod kůži).

Tak co, nalákal jsem vás?

P.S.: Zjišťuji, že jsem bezděčný masochista s nebezpečnými tendencemi komplikovat banální problémy. Všechno může být klidné a všeobecně v pohodě. Ale proč? To by byla nuda…

Na světě se nachází pouze omezený počet obličejů.

Úvodem bych rád vysvětlil sporadický výskyt spotů. Píšu za peníze. Píšu za peníze zhruba 8 stránek za den a půl, tak po mně nechtějte, abych se s něčím smolil zadarmo. Současný job má ale jednu výhodu, na kterou jsem doteď nepřišel. Až budu psát závěrečnou práci, nebude mi rozsah dělat sebemenší problém. Takže tak. A co je nového?

Takže tady máte slíbený nášup z našeho zážitkového výletu. Tentokrát již vše z naší vlasti.

Tak se po delší době opět dostávám k nějakému tomu spotu. A jistě se ptáte, jaká, která, nebo čí událost mne k tomu přiměla. Inu, byl to v nedávné době podniknutý výlet.
Navíc nezůstalo jen u naší uprděné kotliny, ale zavítali jsme (2 lidé a dvě dívky) do země, která často mizí ze známých map, do země káčat, bláznivých katolíků a ještě bláznivějších Poláků. Do Polska.

Příspěvky by neměly být o kvantitě, ale o kvalitě. Pokud ale klesne frekvence pod jeden týdně, je na čase se zamyslet.

Nestíhám psát. Tedy alespoň nestíhám psát příspěvky. Ptali jste se mne, co dělám, že nedělám (manuálně), tak vám odpovídám, že píšu. Momentálně jsem zaměstnán jako textař v jedné firmě, která vytváří e-learningová školení. Tak a je to venku. Dobrý, ne? Bohužel mi to schramstne poměrně velkou spoustu času a tak se prostě nedostane na jiné činnosti. Třeba právě na můj blog. A pak taky na spánek a jídlo.

Pokud by vás zajímalo, jak jsem k jobovi přišel, tak jsem se zkrátka přihlásil na inzerát. Jednou z podmínek byla výborná znalost jazyka a zkušenosti s psaním. Tak jsem poslal odkaz na můj blog a čekal. A dočkal se. Vidíte, jak je důležité si nestřádat zážitky do šuplíku?

Kvůli tomuto jsem byl nucen odmítnout i Greenpeacáky. Ano, mohl jsem jim shánět peníze, ale nestíhal bych. Už jsem se těšil, jak budu popisovat zabíjená tuleňátka, velrybátka a různá jiná -átka, ale nakonec nic. Život je holt otázka priorit (kdo uhodne z které je to reklamy, má 2 body) a já si vybral literární kariéru. A uznejte sami, kdo by se nechlubil tím, že ho živí (a uživí) psaní. Výzkumáku sbohem, textový editore vítej! Práce sice šlechtí člověka, ale nikde není řečeno, že musí být manuální.

Zavírají mi Academii. Pochopitelně, že nemyslím knihkupectví (to by mne zas tak neiritovalo), ale mám na mysli kavárnu, která je tam přidružená. Zavírají ji sice každé prázdniny, ale protože jsem přes červenec a srpen v Brně, tak jsem si na to letos vytvořil poněkud odlišný názor než v minulých létech (neplést s prasečákem v Letech, případně zkratkou pro lékaře - technika). Proč si kavárníci nemůžou brát dovolenou průběžně jako civilizovaní lidé a místo toho si dají oraz tři týdny v kuse? Nepochopím, ale zeptám se.

P.S.: Zjistil jsem, že nejsem zvyklý na sentimentální sny